Internet nás dělá hloupějšími. Takto zněl verdikt mnoha odborníků. Často si při čtení této věty říkáme a ptáme se sami sebe: „jsme opravdu o tolik hloupější?“. Ono se ale nepoměřuje ta hloupost vzhledem k inteligenci. Ta zůstává více či méně stejná. Samozřejmě přílišné koukání se na Barrandov vás může pěkně připravit o hezkých pár desítek IQ bodů, ale jinak nás internet ani televize nečiní inteligenčně „hloupějšími“. Ale stáváme se hloupější v tom smyslu, že tu naši inteligenci nevyužíváme naplno, ba naopak čím dál méně.
1) Kvůli internetu nepotřebujeme trénovat paměť. Vše si najdeme na stránkách, wikipediích, mapách. Nic nepotřebujeme vědět a znát, všechno je to přeci jednou už napsáno, tak proč bychom se snažili něco zapamatovat. Došlo to dokonce tak daleko, že si nepamatujeme ani narozeniny nebo slavné dny.
2) Není třeba uvažovat. Pokud nás bolí uvažování, jednoduše koukneme na internet a najdeme si odpověď, která už byla napsána někým jiným. A můžeme machrovat před těmi, kteří nebyli dostatečně rychlí, aby si odpověď našli taky.
3) Zakrňujeme. Málo se hýbeme, málo pracujeme, málo fungujeme. Něco spravit rukama je dnes pro většinu mládeže sci-fi. Nedokážeme si ani spravit stůl. Dejme tomu, nějaký elektrický přístroj nebo nějaké moderní auto, tam radši nesahat. Ale vzít kladívko a pár hřebíků by snad takový problém být neměl, no ne?
A přesně proto nás internet dělá hloupějšími. Není to nic, co by nás stálo život. Valná většina aktivních uživatelů internetu si ani nevšimne, že najednou jsou takoví nějací křehcí a začínají se podovat těm, na které si posměšně ukazují prstem. Máme internet k dispozici, ale pokud si chce chlap vyprat, tak namísto toho, aby se podíval na internet, raději naříká někde v komentářích, jak jsou všechny „ženský“ běhny. Nebo žena, namísto toho, aby si našla na internetu, jak spravit dřez, tak raději nadává, že ten „její“ není schopný ani rovně čůrat.
Tedy musíme poupravit náš výrok – lidé sice hledají na internetu, ale hlouposti a ne to, co by jim skutečně pomohlo.