Je tu hned několik důvodů, proč si moderní ekonomie začíná považovat nadměrné bohaté za přílišnou zátěž volného trhu a kapitalistické ekonomiky.
a) Bohatí jsou bohatí, protože berou více a shromažďují více bohatství z jiných sfér
Aby někdo peníze měl, musí o ně někdo přijít (ať už dobrovolně či nedobrovolně) – nejde mít stát plný bohatých lidí, aniž by tam nebyly silné zásahy státu – například zákaz pobytu chudým lidem do Monaka nebo více méně uzavřená Švýcarská republika, kde vrstva chudých se řadí k průměrně bohatým až bohatším ve zbytku světa – zde opravdu nelze mluvit o nějaké skutečné chudobě. Bohatý člověk akumuluje bohatství a nerad se o něj dělí – a to ani se státem. Náš premiér v demisi se chocholí, kolik přispívá na daních, přitom ve stejném poměru přispívá i ten chudší člověk, možná i více, poněvadž lidé s příjmem nad 120 mají přece jen jinou daňovou sazbu a takový člověk přece jen ví, jak to udělat, aby se co nejméně bralo z toho jeho koláče.
Naprosto do očí bijící příklad můžeme nalézt v brazilském Riu de Janeiru – na jedné straně plotu panuje extrémní chudoba, zatímco o metr dále se rozprostírají obrovské vily obývané nejbohatšími lidmi v Jižní Americe. Na jedné straně je chudoba, ze které se člověk dostane buďto zázrakem či smrtí, na straně druhé se každý den točí takové sumy peněz, že by se z toho postavila nová čtvrť.
b) Bohatí mají tendence k politické moci
Zatímco chudí jsou náchylnější k populismu a k odevzdání své části moci do rukou všemocných, aby je spasili, bohatí podléhají častěji vábení politického rozhodování a vlivu, který můžou díky svému bohatství mít ve prospěch jejich vlastního bohatství.
Těch pár milionů, co dají kvůli daním na charitu, to je tak zanedbatelná částka vzhledem k některým příjmům, že to ani nelze považovat jako argument důstojný diskuze.